Ekologii nevnímám jen jako prázdný výraz, neboť mi záleží na tom, jaký vzduch dýchám, jaké potraviny jím, v jaké vodě se koupu a jakou vodu piju. Jestliže se nyní zamyslím nad čistotou ovzduší a budu se chtít dozvědět, zda v mé oblasti je ovzduší zasažené exhalacemi, navštívím stránky Českého hydrometeorologického ústavu a tam se dozvím stupeň znečištění na základě monitoringu polétavého prachu, oxidů síry a oxidů dusíku. Mezi těmito údaji ale postrádám hodnocení množství mikroplastů v ovzduší.
Množství rozptýlených mikroplastů v ovzduší se ale nikde neměří takovým způsobem, abychom měli k dispozici alespoň přibližné údaje o výskytu těchto látek v ovzduší v některých městech či regionech. Přitom jsou to tak drobné částice plastů, které pronikají až do lidských orgánů a dokonce i do mozku. Údajně se mikroplasty tvoří i obrušováním pneumatik o silniční povrch. A podle nových studií bylo také zjištěno, že obrovské množství mikroplastů vypouští do ovzduší spalovny odpadu.
Dobrou zprávou je sice zjištění, že mikroplasty lze z těla vylučovat pomocí sladkovodní řasy chlorella, ovšem cílem snažení lidstva by mělo být také omezování výskytu plastového odpadu, například v plastových obalech a také balicím a výplňovém materiálu do kartonových krabic.
Jednou z cest, jak to provádět, je využívání výplňových vzduchových polštářků. Ty se sice vyrábí také z plastu, ale je z nich velmi malé množství odpadu. Zajímavé srovnání lze provést například skrze krabici o rozměrech 80 x 60 x 50 cm, kterou zkušebně vyplníte bublinkovou fólií a následně provedete vyplnění téže krabice nafouknutými polštářky. Rozdíl v množství plastového odpadu je markantní na první pohled, zatímco fólie s bublinkami vyplní odhadem skoro čtvrtinu žlutého kontejneru na plastový odpad, splasknuté polštářky se vám vejdou do jedné dlaně.